Žízeň a hvězdy

Za oknem objevil jsem dopis,
který noc kdysi psala mi,
a tak jsem vylil všechno víno.
Dneska se zpiju hvězdami
a budu křičet vzhůru do tmy,
budu se vznášet nad krajinou
i nad vlastními větami.

A jestli řeknou: ten zas pije
a neví, co kdy komu psal,
a kdo ví, jestli není blázen,
když všechna okna zotvíral
a ptal se noci, kolik jí je,
budu se jenom smát, a proč ne,
až žízeň hvězdy steskem protne.

Duha

Na nebi zbyla stopa duhy
a bůh se opil barvami.
Přejte mu všechny její pruhy -
když nespí, stojí za vámi.

Blesk

Čtu staré zprávy skrze sklo
a trochu se mi rozpíjí.
Na obzoru se zablesklo.
To zelené sklo mezi námi,
herečka, kterou zabijí,
před několika vteřinami
ztratily barvu. Do bíla
se slily v jednom okamžiku
bolesti, strachu, smrti, křiku.

Ta vteřina je zabila.

Podzim vlasů

Do vlasů tiše vstoupil podzim,
snad nenechá je opadat.
A kdyby, budu smutně sbírat
šedivé listy ze Tvých zad.

Mám jistou slabost pro ty listy,
dokud se ještě blonďatí
v koruně Tvého těla.
A když ses větrem chvěla,
tichounce v uších zněla Ti
hrozivě přesná píseň času.

Nech vstoupit mě dřív nežli podzim
do zlatých hlubin, do Tvých vlasů.

Ticho v lese

V pohoří malých kopců mechu,
ve čtyřech chalupách a nad studnami,
pod nohama a mezi prsty,
v rákosí u stojaté vody,
v jehličí, hříbcích, větvi, suku,
na úzké cestě
a v neděli

je ticho;

tak jako v lese, do kterého
za chvíli kdosi vystřelí.

Vlasy #1

Proběhl anděl kolem asi
a dobré zprávy zvěstuje Ti -
já obklíčil jsem Tvoje vlasy
a copánky vzal do zajetí...

Kolik má láska vagónů

Počítej se mnou, moje milá,
kolik má láska vagónů
a kolik pražců prostoupila,
a v kolik kolejí se vpila,
zda syčí v parním pohonu.

Zda ve stanici zastavila
a rozlila se z perónů,
jestli se revizorům skryla...
Počítej se mnou, moje milá,
kolik má láska vagónů?