Čtu staré zprávy skrze sklo
a trochu se mi rozpíjí.
Na obzoru se zablesklo.
To zelené sklo mezi námi,
herečka, kterou zabijí,
před několika vteřinami
ztratily barvu. Do bíla
se slily v jednom okamžiku
bolesti, strachu, smrti, křiku.
Ta vteřina je zabila.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat