Do vlasů tiše vstoupil podzim,
snad nenechá je opadat.
A kdyby, budu smutně sbírat
šedivé listy ze Tvých zad.
Mám jistou slabost pro ty listy,
dokud se ještě blonďatí
v koruně Tvého těla.
A když ses větrem chvěla,
tichounce v uších zněla Ti
hrozivě přesná píseň času.
Nech vstoupit mě dřív nežli podzim
do zlatých hlubin, do Tvých vlasů.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat