Andělská křídla

Vyhodil v lenivém soumraku blednutí
za dveře trojici andělských perutí.
V soumraku navečer šedivě zašlém
perutě vyhodil; dusil se kašlem.

Zakašlal poprvé, podruhé, potřetí...
Za mámu, za tátu - a jednou za děti.
Možná však bylo to jen kvůli chmýří.
Těžko říct, kam vlastně svým kašlem mířil.

Zabouchl za sebou, praštěly veřeje.
"Bez Bible, bez křížků, bez víry dobře je,"
řekl si; otevřel k oslavě víno.
"Jen blázni k církvi a modlení tíhnou.

Dobře, že šlo to tak lehounce, bez boje."
Pohledem zabloudil do rohu pokoje.
Umlknul, nevěřil, co vlastně viděl:
zářivé otisky andělských křídel.

Kdykoliv

Je to tak snadné: "Mám tě rád."
Řeknu to. Dneska? Zítra? snad?
Beznaděj se jak hrášek pne.
Kdykoliv, ale dneska ne.

Hlídač rovnováhy

Snad z Acháje, snad z Tróji je hlídač rovnováhy,
jehož se tyran bojí ? zná dobře jeho um.
Pokyne rukou svojí a světe, div se, záhy
meč zase slouží k boji a pero básníkům.

Pak v tmavomodrém kroji na pastvu žene krávy,
nemocným rány zhojí, dá chleba chudákům.
Když Pompeje zas stojí a zmizí příkrov lávy,
pak teprve v pokoji odejde, změní dům.

Hrabe se v špíně, hnoji Londýna, Říma, Prahy,
lásku s věrností pojí, dá dívky mládencům.
On odolá zla voji, jen před Bohem je nahý.
Svatby i pohřby strojí a dává ožít snům.

Kurare

Nespočtu, kolik mám v prdeli osin,
kolikrát mráz se mi po zádech krad.
Tvou fotku zespodu na víčkách nosím,
jakmile zavřu je, chce se mi řvát.

Nespočtu brouky, co vrtaj mi v hlavě,
kolikrát navečer nemoh jsem spát.
Nežiju rozumně, nežiju zdravě.
Láska je kurare, klikatý had.