Houpací křeslo, houpy hou,
houpe se zvolna sem a tam.
Pod zamračenou oblohou
spolu s ním taky se rozvrzám.
Mám toho příliš za sebou,
touhu a víru, zradu, klam.
Jedinou je mi potřebou
houpat se zvolna sem a tam.
Snad až se rámy rozpadnou,
až na něm prachem zapadám,
až sejdu stářím nebo dnou,
řekne mi skřípot kudy kam.
Kudy kam černočernou tmou.
pátek 1. června 2007
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)