Andělská křídla

Vyhodil v lenivém soumraku blednutí
za dveře trojici andělských perutí.
V soumraku navečer šedivě zašlém
perutě vyhodil; dusil se kašlem.

Zakašlal poprvé, podruhé, potřetí...
Za mámu, za tátu - a jednou za děti.
Možná však bylo to jen kvůli chmýří.
Těžko říct, kam vlastně svým kašlem mířil.

Zabouchl za sebou, praštěly veřeje.
"Bez Bible, bez křížků, bez víry dobře je,"
řekl si; otevřel k oslavě víno.
"Jen blázni k církvi a modlení tíhnou.

Dobře, že šlo to tak lehounce, bez boje."
Pohledem zabloudil do rohu pokoje.
Umlknul, nevěřil, co vlastně viděl:
zářivé otisky andělských křídel.