Fontána

V hlubokém tichu pod fontánou
někdy se zvláštní věci stanou,
na chvíli zastaví se čas.
V poledne zmizí všechny stíny,
každý sám v sobě někdo jiný -
žár slunce všechny masky smáz'.

V hlubokém tichu pod fontánou
všem novým lidem slzy kanou,
těm z neštěstí, těm ze štěstí.
Nad nimi jako za výlohou
když usadí se ptáci, mohou
z fontány slanou vodu pít.

Bůh prázdného stolu

Občas je šepot hlasitý
směji se, směješ se mi ty,
smíchy se stáčí mezi rty
a vzhůru letí směšně spolu.

Občas je výkřik neslyšný,
a minou dlouhé, dlouhé dny
než vzbudí ve tvých uších sluch.

Jsi malý, smějící se bůh,
titěrný bůžek prázdných stolů,
z nichž jiní dávno vyjedli,
co stálo za řeč, větu, slovo.

Bohové nebývají zlí,
aspoň to prázdno sníst mi dovol...