Naděje v naději

Když večer přicházejí špatné sny,
Když slzy ronit by se chtělo
A kalich hořkosti je bezedný:
S odvahou ponořme v něj tělo.

Když není ani dýmku nacpat čím,
Když mlčení je výkřik němý,
Když pravda v dveřích ptá se: "Neruším?"
A my jsme vděčni za rušení,

Tak jako hluchý za zvuk hoboje,
Jak slepý za paprsek světla,
Nevzdávejme se jen tak, bez boje -
Naděje vždycky znovu vzkvetla.