Půlnoční

26.

proč dělám z běžné prekluze záhadu?
proč všechno převracím, proč zamířím - a minu,
a když se zadaří, přijdu i na příčinu,
odzadu, od hlíny, od důsledku, od činu
tak začnu pro jednou výjimečně odzadu,
Je skoro půlnoc, dnes nemám náladu,

25.

Je skoro půlnoc, mám po ruce nůž.
Na čase zjistit, zda vážně jsem muž.
Je skoro půlnoc, mám po ruce nůž, 
Přivírám oči, pak vykřiknu: "Už!"
Je skoro půlnoc, mám po ruce nůž,
jsem na jedno (u)žití,
jsem v záruce.
Je skoro půlnoc, mám nůž.
Je skoro půlnoc, 
mám po ruce.

24.

Je skoro půlnoc, mám dobrou náladu 
(asi jsem opravdu hovádko boží). 
Sláva je marná, únava stálá. Jdu
zalehnout abych moh' ve středu ožít.

23.

Je skoro půlnoc, jako vždycky
můj splín je velmi ironický.
Pozvedám koutky, 
piju gin.
Ta bolest, lituju se,
rozerván ve dvou kusech
(tom laciném,
tom lacinějším).
Zítra mě spalte!
(Dá mi někdo alespoň dvacku
na benzín?)

23. (00:13)

Je skoro půlnoc (mám pořád zimní čas),
ze dveří táhne a bolí mě záda.
Nemilá noci, tišinu zametlas,
kde střepy dlouze jsem do víry skládal.
Teď tedy nevěřím. Bože, stůj při mě.
Ať už nám vrátí čas - složím Tě v zimě.

22. (05:47)

Minula půlnoc, nic se mi ještě nezdá.
Ukážu z okna prostředník ven všem hvězdám.
Jako když pálí mráz, jak škrábat nehtem na kov,
tak k zblití sladké je mé malé all-stars fuck-off

20.

Je skoro půlnoc, sportem je neusnutí,
tiše si pohrávám s krabičkou zápalek.
Síra a plamen neusnout ještě nutí
tichoučkým škrt, hlasitým baf... 
a lek.

19.

Je skoro půlnoc, parkuju na hodinách,
který se na třetí hodině zasekly.
Hážu si provaz - ne, je to tvoje vina
lístek, co prošel, časová nerovina,
pod koly zaseklý (a taky v mozku) klín.