Ztěžkly mi nohy, raději jsem se schoval,
za okny slunce kladivem těla ková,
tepe a tepe, lidé se vytrácejí
a touží po zimě,
po ledu, po prstech omrzlých do nachova.
Panely se jim smějí

Tramvaj číslo 13

Tramvaj číslo 13 jezdí běžnou tratí,
má běžný počet vagonů i dveří,
běžného řidiče a pasažéry,
kteří se zcela běžně mračí
a sledují si tiše boty.

Jenom ve 13:13 můžeš
zahlédnout ve zrcátku černou sanitku.

Ticho je most

Naše ticho je most,
co unese jen malá slova
(například: "jé!")
Ta velká vznášejí se
nad bílým kouřem nad komíny
(například "______ __")
Pojď úsměvem a rukou v ruce
podepřít trámy toho ticha.

Svým malým slovům smějme se,
ať velká ticho unese.

Žízeň a hvězdy

Za oknem objevil jsem dopis,
který noc kdysi psala mi,
a tak jsem vylil všechno víno.
Dneska se zpiju hvězdami
a budu křičet vzhůru do tmy,
budu se vznášet nad krajinou
i nad vlastními větami.

A jestli řeknou: ten zas pije
a neví, co kdy komu psal,
a kdo ví, jestli není blázen,
když všechna okna zotvíral
a ptal se noci, kolik jí je,
budu se jenom smát, a proč ne,
až žízeň hvězdy steskem protne.

Duha

Na nebi zbyla stopa duhy
a bůh se opil barvami.
Přejte mu všechny její pruhy -
když nespí, stojí za vámi.

Blesk

Čtu staré zprávy skrze sklo
a trochu se mi rozpíjí.
Na obzoru se zablesklo.
To zelené sklo mezi námi,
herečka, kterou zabijí,
před několika vteřinami
ztratily barvu. Do bíla
se slily v jednom okamžiku
bolesti, strachu, smrti, křiku.

Ta vteřina je zabila.

Podzim vlasů

Do vlasů tiše vstoupil podzim,
snad nenechá je opadat.
A kdyby, budu smutně sbírat
šedivé listy ze Tvých zad.

Mám jistou slabost pro ty listy,
dokud se ještě blonďatí
v koruně Tvého těla.
A když ses větrem chvěla,
tichounce v uších zněla Ti
hrozivě přesná píseň času.

Nech vstoupit mě dřív nežli podzim
do zlatých hlubin, do Tvých vlasů.