Navečer

Večer má délku XXL
a naše touhy bohužel
kmitají s obrácenou fází
a k rezonanci nedochází
v prostoru zahalených těl.

Večer se táhne jako med
krajícem nedopsaných vět,
které se v nekonečnu ztrácí;
dvě vlaštovky, dva tažní ptáci,
co letí spolu naposled.

...

Navečer obejmout jsem chtěl
tě jako nežný nepřítel,
proběhlo ale jen pár frází,
co zatnou zuby, ústa zmrazí
a tvrději než kamenina
dopadla na zem hořká slina.
Večer se lámal v noc, ta v den.

Snad zlost jen příliš rychle vzlíná,
snad vážně jsem tě nehoden.