Kdyby mě probouzel tvůj smích,
chutnal by chléb po konci léta,
skořice čerstvě rozemletá
by zavoněla z ranní kávy,
andělé řekli by mi: A vy -
nechcete s námi chvílí pít?
Já bych se jejich křídel chyt'
a dýchal vánek v perutích.
Kdyby mě probouzel tvůj smích
- a stačilo by jen tak málo -
jak pod nebesy by se spalo
na slámě po nocích.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat