Snad z Acháje, snad z Tróji je hlídač rovnováhy,
jehož se tyran bojí ? zná dobře jeho um.
Pokyne rukou svojí a světe, div se, záhy
meč zase slouží k boji a pero básníkům.
Pak v tmavomodrém kroji na pastvu žene krávy,
nemocným rány zhojí, dá chleba chudákům.
Když Pompeje zas stojí a zmizí příkrov lávy,
pak teprve v pokoji odejde, změní dům.
Hrabe se v špíně, hnoji Londýna, Říma, Prahy,
lásku s věrností pojí, dá dívky mládencům.
On odolá zla voji, jen před Bohem je nahý.
Svatby i pohřby strojí a dává ožít snům.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat