Houpací křeslo (pro K. Hlaváčka)

Houpací křeslo, houpy hou,
houpe se zvolna sem a tam.
Pod zamračenou oblohou
spolu s ním taky se rozvrzám.

Mám toho příliš za sebou,
touhu a víru, zradu, klam.
Jedinou je mi potřebou
houpat se zvolna sem a tam.

Snad až se rámy rozpadnou,
až na něm prachem zapadám,
až sejdu stářím nebo dnou,
řekne mi skřípot kudy kam.

Kudy kam černočernou tmou.

Šavlozubá ryba

Stíny se zamotaly samy do sebe.
Hvězdy už začaly svůj flám.
Moci tak s myšlenkami chvíli posedět,
moci být s nimi chvíli sám.

Stíny se zamotaly samy do sebe.
Ty jejich hry já dobře znám.
Jen místo abych ve dne hleděl na nebe,
další noc vzhlížím ke hvězdám.

Šavlozubá ryba tiše pluje nocí
a okusuje přání za přáním.
Spolu s ní tloustne můj prázdný pocit,
tím víc, čím víc ji zaháním.

Stíny mi zazvonily dvakrát u dveří
a z jejich hlasů voněl líh.
Pár minut nechal jsem je čekat v zádveří
se stínem dveří zavřených.

Stíny mi zazvonily dvakrát u dveří.
Večeřím zvolna jejich smích.
Tohle prý stává se, když člověk nevěří,
že láska taje dřív než sníh.

Šavlozubá ryba tiše pluje nocí
a okusuje přání za přáním.
Spolu s ní tloustne můj prázdný pocit
tím víc, čím víc ji zaháním.

Stíny mě obklopily kolem dokola
a začaly se proplétat.
Čekaly spolu se mnou, jestli zavoláš
- asi tě chtěly taky znát.

Stíny mě obklopily kolem dokola
čišel z nich tichý, mrtvý chlad.
Prý jestli trvám na svém nebo odvolám
a mně se chtělo odvolat.

Šavlozubá ryba tiše pluje nocí
a okusuje přání za přáním.
Spolu s ní tloustne můj prázdný pocit
tím víc, čím víc ji zaháním.

Stíny se rozplynuly s ranním svítáním,
najednou jsem měl prázdný byt.
Nebýt tak unaven, byl bych se přidal k nim.
Tolik jsem toužil s nimi jít...

Čtyřlístky na poli

Ještě mi trochu vrtáš v hlavě
a trochu ležíš na hrudi.
Čtyřlístky ráno hledám v trávě
než se svět kolem probudí.

Hledám a zatím nemám štěstí
na štěstí skryté v jeteli.
Životem vedou strmé cesty,
co občas lidi rozdělí.

Ref.: Ani ty čtyřlístky na poli schované
neví, co stane se - nestane.
Ani ty čtyřlístky schované na poli
neví, že co bolí, přebolí.

Ještě mi trochu vrtáš v hlavě,
ale už začínám to nést.
Jsem námořníkem, který právě
vrátil se domů z dlouhých cest.

A snad se brzy zase vydám
do dálek za nějakým snem.
Touha jak ranní rosa dřímá
ve trávě spolu s jetelem.

Ref.: Ani ty čtyřlístky na poli schované
neví, co stane se - nestane.
Ani ty čtyřlístky schované na poli
neví, že co bolí, přebolí.

Orel v bouři

Tak jako orel vzdá se bouři,
na jejíchž mocných křídlech krouží,
a nechá větrem nést se pouze,
vzdávám se nespoutané touze
vypsat se z touhy v jedné větě,
jež orlím křikem k letu zve tě.

Ještě pár

Snad jenom pár slov ještě dodám,
než svěřím dopis v láhvi vodám.
Zakládám v buši na požár.
Miluju tě (to byl ten pár).

Zhasni

Všichni jsou na mě příliš lstiví
(divím se, že se ještě divím).
Všichni jsou silnější a vyšší
a smějí se, když o nich píši.
Všichni jsou krásní, ach, tak krásní,
já jen když zavřu oči a sním.
A nejhorší je, že jsou šťastní.
Má svíce,
zhasni, zhasni,
zhasni.

Naděje v naději

Když večer přicházejí špatné sny,
Když slzy ronit by se chtělo
A kalich hořkosti je bezedný:
S odvahou ponořme v něj tělo.

Když není ani dýmku nacpat čím,
Když mlčení je výkřik němý,
Když pravda v dveřích ptá se: "Neruším?"
A my jsme vděčni za rušení,

Tak jako hluchý za zvuk hoboje,
Jak slepý za paprsek světla,
Nevzdávejme se jen tak, bez boje -
Naděje vždycky znovu vzkvetla.