Čtyřlístky na poli

Ještě mi trochu vrtáš v hlavě
a trochu ležíš na hrudi.
Čtyřlístky ráno hledám v trávě
než se svět kolem probudí.

Hledám a zatím nemám štěstí
na štěstí skryté v jeteli.
Životem vedou strmé cesty,
co občas lidi rozdělí.

Ref.: Ani ty čtyřlístky na poli schované
neví, co stane se - nestane.
Ani ty čtyřlístky schované na poli
neví, že co bolí, přebolí.

Ještě mi trochu vrtáš v hlavě,
ale už začínám to nést.
Jsem námořníkem, který právě
vrátil se domů z dlouhých cest.

A snad se brzy zase vydám
do dálek za nějakým snem.
Touha jak ranní rosa dřímá
ve trávě spolu s jetelem.

Ref.: Ani ty čtyřlístky na poli schované
neví, co stane se - nestane.
Ani ty čtyřlístky schované na poli
neví, že co bolí, přebolí.

Orel v bouři

Tak jako orel vzdá se bouři,
na jejíchž mocných křídlech krouží,
a nechá větrem nést se pouze,
vzdávám se nespoutané touze
vypsat se z touhy v jedné větě,
jež orlím křikem k letu zve tě.

Ještě pár

Snad jenom pár slov ještě dodám,
než svěřím dopis v láhvi vodám.
Zakládám v buši na požár.
Miluju tě (to byl ten pár).

Zhasni

Všichni jsou na mě příliš lstiví
(divím se, že se ještě divím).
Všichni jsou silnější a vyšší
a smějí se, když o nich píši.
Všichni jsou krásní, ach, tak krásní,
já jen když zavřu oči a sním.
A nejhorší je, že jsou šťastní.
Má svíce,
zhasni, zhasni,
zhasni.

Naděje v naději

Když večer přicházejí špatné sny,
Když slzy ronit by se chtělo
A kalich hořkosti je bezedný:
S odvahou ponořme v něj tělo.

Když není ani dýmku nacpat čím,
Když mlčení je výkřik němý,
Když pravda v dveřích ptá se: "Neruším?"
A my jsme vděčni za rušení,

Tak jako hluchý za zvuk hoboje,
Jak slepý za paprsek světla,
Nevzdávejme se jen tak, bez boje -
Naděje vždycky znovu vzkvetla.

Andělská křídla

Vyhodil v lenivém soumraku blednutí
za dveře trojici andělských perutí.
V soumraku navečer šedivě zašlém
perutě vyhodil; dusil se kašlem.

Zakašlal poprvé, podruhé, potřetí...
Za mámu, za tátu - a jednou za děti.
Možná však bylo to jen kvůli chmýří.
Těžko říct, kam vlastně svým kašlem mířil.

Zabouchl za sebou, praštěly veřeje.
"Bez Bible, bez křížků, bez víry dobře je,"
řekl si; otevřel k oslavě víno.
"Jen blázni k církvi a modlení tíhnou.

Dobře, že šlo to tak lehounce, bez boje."
Pohledem zabloudil do rohu pokoje.
Umlknul, nevěřil, co vlastně viděl:
zářivé otisky andělských křídel.

Kdykoliv

Je to tak snadné: "Mám tě rád."
Řeknu to. Dneska? Zítra? snad?
Beznaděj se jak hrášek pne.
Kdykoliv, ale dneska ne.